Krásný svátek maminek! Hlavně pro ty, které ho oslavujete v nové životní roli poprvé. Tímhle článkem bych vás chtěla inspirovat, abyste se dneska hýčkala nejen za tu úžasnou mámu, kterou jste pro svoje dítě, ale nezapomněla ani na tu část sama sebe, která opečovává vás samotnou.
Tyhle dvě mámy spolu totiž kráčí ruku v ruce.
Když se mi před dvěma lety narodila dcera, rychle to na mě dolehlo… zodpovědnost… vliv, jaký budu mít na její život. Moje slova a chování – budou se proměňovat v pevný základ do života, nebo naopak v překážky a traumata?
V jednom momentu se všechno obrátí, z dcery se zrodí máma.
I když ta dcera už je dávno dospělá, léta z rodičovského hnízda. Najednou si uvědomila, že teď už je to vážně jenom na ní. Aby byla dost silná, laskavá, pečující…že už není doba na to, ohlížet se zpátky. Je načase převzít zodpovědnost sama za sebe, za svoji duchovní i emoční pohodu.
Mateřská mě často vrací prožitky z mého vlastního dětství. Dívám se na sebe z vrchu, jak jednám v konkrétních situacích se svoji dcerou a přichází mi vzpomínky, na to jak jsem se v podobných chvílích cítila jako dítě, jako úplné miminko. Co jsem právě potřebovala a zda to bylo nebo nebylo naplněno. Takové emoční prožitky jsou mi dobrým rodičovským kompasem.
Někdy se ale to moje vnitřní dítě ozve víc nahlas, vzpomene si na nějakou bolístku, ublížení, nepochopení… Jindy se ozve s protestem proti přítomnosti, „A co já?“ volá „taky se chci schoulit pod peřinu, nechat se pomazlit, nic nemuset! Tohle je na mě už nějak moc!“
Matka. Zásadní postava každého životního příběhu. Buď dá do života jistotu, přijetí a bezpodmínečnou (sebe)lásku. A nebo taky ne.
Teď už je to ale fakt jenom na mně, na Tobě…
Jednou vyrostete… a co bylo, bylo. Teď je jenom přítomnost. Možnost rozhodnout se. Tady a teď, bez ohledu na to jestli vaše potřeby byly v dětství naplněny, nebo ne.
Být tou nejlepší mámou na světě. Svým dětem a taky té malé holčičce, co se tam pořád někde uvnitř skrývá.
Ptáte se, jak? Mateřská péče zahrnuje ty úplně nejzákladnější živočišné potřeby. Jídlo, teplo, bezpečí… Dáváš si to? Mezi celodenním shonem a péčí o ostatní, vzpomeneš si, že máš vlastně taky hlad? A když, jak na to odpovíš? Mávneš nad sebou rukou, odbudeš se něčím rychlým, nebo si opravdu najdeš čas vyživit se? Říkáš si , že vařit jen sama pro sebe, to se ti teda nechce? Odpočíváš, když jsi unavená? Řekneš si o pomoc, když ji potřebuješ? Znát svoje potřeby a postarat se o ně. Nikdo jiný to za tebe neudělá.
Yogi Bhajan ve svých přednáškách pro ženy často zdůrazňoval, že je fakt nutně potřeba si srovnat si v životě hierarchii: Na prvním místě jsi vždycky TY! Na druhém partner. Na třetím děti. Společnost nám chce často namluvit něco jiného… nechceme být přece za sobce. Jenže tohle je zdravý altruistický egoismus! Mít se na prvním místě. Vážit si sama sebe, pečovat o sebe o svoje tělo i duši, je zásadní, proto, aby dobře fungovalo všechno směrem ven – s partnerem s dětmi, se světem…
Když je mi zapotřebí mateřské náruči, ráda se obracím k té univerzální, všeobjímající…. Pačamámě, Matce Zemi.
Procházet se po lese, bosýma nohama hladit hlínu…
Nechat se vyživovat čerstvým vzduchem, průzračnými prameny a zelenou barvou listí… Procítit, že jsem tady správně, že tu jsem doma… Bezpodmínečné přijetí a objetí, do kterého se můžu kdykoli vracet.
