Cestování s dětmiJóga pro ženy

Vstříc neznámému… On the road again!

Sbalit život do dvou krosen a kravího kufříku. Dvouměsíční Iris do šátku a tříletou Zoe za ruku. Zavřít dveře za bytem v Bogotě, který nám byl tři roky domovem a přeletět Atlantik s lehkostí, že na nás nový domov někde čeká, ačkoli o něm ještě nevíme… Jen sníme a tušíme.

Někdy krátce po šestinedělí mě zalila vlna pochybností, jestli toho není najednou příliš. Strach znovu vykročit z komfortní zóny, ze známé každodennosti. Nevědět co bude, kde budem, jestli a jak se uživíme, ztráta půdy pod nohama…

Jakoby mi zrádný hlásek našeptával, hele jako, už máš dvě děti, to není žádná sranda… Není už čas trochu to všechno líp zajistit? Čas na „životní jistoty“?:)

No jo, jenomže co když jsou všechny ty životní jistoty, plný úvazky, pozemky, hypotéky, úplně stejně nejistý, jako kočovnické mateřství s dítětem na břiše a krosnou na zádech?

Nechci tady předstírat, že to beru úplně na lehkou hlavu. Minimalismus ještě nemáme úplně dotažený, a tak za sebou možná pošleme pár tašek s knížkami a plyšáky. A před psaním tohohle blogu jsem udělala první krok k vyřízení provizorního pasu pro Iris, abychom ji tu v Kolumbii nakonec nemuseli nechat!:)

Zároveň si ale uvědomuju, že právě jóga je průvodce, který mi všechny tyhle kroky do neznáma usnadňuje a změkčuje.

Spojení s tělem, záchytný rytmus přirozeného dechu a procítění uzemnění při každém kroku… To mi pomáhá regulovat Markétu, co by chtěla mít všechno pod kontrolou, a uvolnit prostor pro to, nechat se vést. Prožitá zkušenost životní síly, která divoce proudí tělem, intuice, která se ozve, když jí naslouchám, a vědomí, že v tom nejsem sama.

Aby mohl život rozkvést v plné kráse, je někdy (vždycky?) potřeba důvěřovat a vykročit vstříc neznámému… To si prožívám opakovaně, naposledy před pár měsíci při porodu. Neříkám, že je to čím dál lehčí, spíš čím dál hlubší. Místo obav se ale do popředí dere zvědavost.

Tak se ukaž, Živote! Co tam pro nás dneska máš?:)

2 thoughts on “Vstříc neznámému… On the road again!

  1. Máš můj respekt, obdivuju Tvou sílu a osobnost, vím že si dokážeš poradit v nesnázích jako málokdo a proto o vás nemusím mít strach, ale neboj se říct o pomoc, jsme tu pro Tebe i Tvé nejbližší. Moc na vás myslíme a těšíme se na váš návrat.

  2. Markéto,zdravím!Kde jste nakonec zakotvili?Odcházíš z Bogoty s mužem?Napadlo mne ,že možná ne,když píšeš:….. Dvouměsíční Iris do šátku a tříletou Zoe za ruku.(a co tatínek?)Líbí se mi tvoje stránky,myslím,že už jsem ti to psala.Taky bych ráda chodila na tvé lekce jógy.Ale myslím,že tvé místo v ČR bylo poněkud vzdálené od mého.Ale třeba až budeš někdy pořádat očistnou potní chýši……..nebo tak něco…dej ,prosím,vědět.Měj se krásně a ať …..vše proudí jak má!
    Kamila Skalníková
    Merboltice

Napsat komentář: Kamila Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *