Od naší peruánské výpravy uplynuly už více jak dva měsíce a pořád se mě na TO lidi ptají. Vlastně už od té doby, co naše šestitýdenní dítě absolvovalo svůj první let, slýchávám „Jak to jako děláte?“

Tak jsem se rozhodla napsat první odlehčující článek, který bude doufám inspirovat rodiče s dětmi k neobvyklým cestám.:)

Jak se s rodičovstvím změnilo naše cestování?

• Zredukovali jsem objem našich věcí ve prospěch dítěte. Pořád máme jen dvoje záda, dva batohy, do kterých se to všechno musí vejít.
• Cestujeme pomaleji – méně míst, na kterých zůstáváme delší dobu, dáváme si odpočinkové dny… bloumavé batolení po ulicích a mrkání na místní babičky
• Prioritu mají hostely/kempy jejichž majitelé mají domácí zvířata:)

A teď už do Peru!

Přestože jsem se pohybovali pomalu, stihli jsme za 4 týdny vidět andské ledovce, kečuánské trhovce, tichomořské pláže i obligátní Machu Picchu. Ale pěkně postupně:

1. Cesta do hor

Po příletu do Limy jsme okamžitě zamířili na terminál a chytili noční autobus do městečka Caraz v provincii Ankash. Po necelých deseti hodinách cesty nás probudil východ slunce a pohled na ledový štít nejvyšší hory Mt. Huascarán. To, že je vidět už od silnice, nás vážně dostalo.

Na zahradě místního hotýlku nás nechali postavit stan. Dítě si po dlouhé cestě zasloužilo den lenošení v trávě a hraní s místní psí smečkou.

Dokud mám Zoe v šátku nebo nosítku, nechce se nám zatím do vícedenních treků. A tak jsme z našeho tábořiště pět dnů vyráželi na jednodenní túry. Highlightem bylo zdolání Laguny 69 ve 4 500 m.n.m.

2. Vánoce v jógové ekovesnici

Po týdnu v horách jsme nasedli znovu na na noční autobus, ze kterého jsme ve 4 ráno vystoupily na tichomořském pobřeží severně od Limy. Naše první rodinná zkušenost s dobrovolničením. Stan jsme tentokrát postavili v prostoru komunity, mezi kopulemi hliněných domků a jahodovými záhony. Čtyři hodiny práce denně, převážně v kuchyni nebo na zahradě, lektorování ranní jógy pro ostatní dobrovolníky. Skvělé vegetariánské jídlo, což v jižní Americe není samozřejmost. A zase.. .místní děti, psi, kočky, kolibříci… a každý večer rudé západy slunce nad Pacifikem. Na Štědrý večer jsme si postavili hrad z písku a cukroví jsme zkrátka nějak oželeli:)

3. Cusco a Machu Picchu

Největší výzvou naší cesty byla 23hodinová cesta autobusem z Limy do Cusca. Naštěstí peruánské autobusy jsou komfortnější než economy třída v letadle, dostali jsme čaj z koky, sušenky Oreo a asi třikrát jsme viděli dinosaří animák ve španělštině.

V Cuscu jsme po dlouhých dvou týdnech narovnali záda na posteli v hostelu, našli kavárnu, kde za mašinou stojí zkušený barista a hlavně pořídily ve slevě (na poslední dny roku) lístky na vlak do Aguas Calientes a na Machu Picchu. Nejdřív jsme se téhle turistické atrakci chtěli vyhnout, ale nakonec nás to zlomilo… Znáte to… Když už jsme tady…:)

Hlavním důvodem,který nás nakonec přesvědčil, bylo, že jsme i tady našli  skvělé místo na kempování… malý rodinný projekt na obnovu místního mlžného lesa, s naučnou stezkou k vodopádu, malou restaurací, 2 kilometry chůze od Machu Picchu! Klenot v porovnání se záplavou předražených hotelů a turistických cetek v místní vesnici.

Na Machu Picchu jsme strávili celý den, než nás správci vykázali s tím, že už zavírají. Vylezli jsme na vrchol Huayna Picchu, došli až ke Sluneční bráně a uchránili svačinu před nenechavými lamami. Hodinový sestup do údolí ke stanu už jsme absolvovali téměř po tmě. Rozhodně to stálo za to!

Druhý den jsem Zoe (a sebe) odměnili cachtáním v místních termálech a na Silvestra popojeli do městečka Ollantaytambo, aby se Zoe mohla na Nový rok prohánět bosa se zmrzlinou v ruce kamennými uličkami, tančit s indiánskými dětmi na náměstí a při soumraku poslouchat troubení na mušle.

Následovalo několik dní v pohodlí Cusca, další nekonečná cesta autobusem zpět do Limy, rozlučkové smočení v Tichém oceánu a poslední let před dovršením druhých narozenin.

Jako už mnohokrát, znovu se nám ověřilo, že jediné, co malé dítě při cestování skutečně potřebuje, je nevystresovaný a pohodový rodič. Pocit bezpečí kdekoli.

Hračky nacházíme a vytváříme po cestě. 🙂